František Řeřicha

Z Hudlic pocházel nejen velký Čech, buditel Josef Jungmann, ale i nejmenší Čech lilipután jménem František Řeřicha a sem na hřbitůvek ho také před lety hudličtí pochovali. Lidé mu říkali Frendříšek, aby ještě zdůraznili jeho titěrnost.

Nutno říci, že už v minulosti byli trpaslíci, lidé miniaturního vzrůstu, velmi vážení, zejména u panovnických dvorů. Posloužili i autoru známých Guliverových cest, Jonathanu Swiftovi, k jeho klasickým satirickým dílům. Jako raritu je u sebe měli římští círašové, mexičtní a čínští vládci, faraóni. Petr Veliký a jeho sestra Natálie je sháněli po celém světě a v Moskvě jich měli u dvora celkem 92. Slavná jsou jména liliputánů nepřevyšujících nikdy jeden metr, ale měřících zpravidla pod 80 cm. Mezi takové patřil také Frendříšek Řeřicha s výškou pod limit.

Atraktivnost svého údělu pochopil Frendříšek Řeřicha brzy. Před první světovou válkou "zverboval" všechny liliputány z Čech, vybudoval liliputánské varieté Bohemia, jehož byl majitelem, ředitelem, režisérem, pokladním, vyvolavačem i polykačem mečů. V roce 1914 se s trpasličí skupinou přeplavil do Ameriky. Atrakcí nebyla však jen jejich produkce, ale i maringotka Frendříškovy matky, obložená samými rakouskými korunami a pětikorunami. Měl-li Rothschild pokoj posázený zlatem, pak stará Frendříšková, jak ji nazývalo varieté, měla vůz plný stříbra; bylo jej po stěnách přes tři metráky.

Rodinu Řeřichovu navštěvovali všude, i za mořem, novináři, hodnostáři, starostové měst, státníci, magnáti i politikové. Amerika tleskala varieté Bohemia velmi hlasitě a své sympatie vyjadřovali diváci svérázně; při produkci snímali prsteny a házeli je na jeviště. Mezi nejslavnější údobí patří bezesporu putování Řeřichovců po Blízkém východě, a nejcennější relikvií chovanou v úctě ve Fendříškově rodině byla hrst země z Palestiny, ze svatých míst.
Po letech se Řeřichovci vrátili do Evropy, předváděli se tu ve většině států a když je ve dvacátých letech vlna světové krize dohnala i tady, hledali útočiště doma. Rozešli se, František Řeřicha se vrátil do Hudlic, postavil kolotoč a střelnici, naložil do vozu své dcery Karlu a Annu, také liliputánského vzrůstu, zapřáhl koníka Satana a rozjeli se po českém venkově rozdávat radost dětem i dospělým.

Lilipután Frendříšek Řeřicha je dnes už legendou. Dostal se dokonce i do literatury. Básník František Branislav uveřejnil ve své prvotině Bílý kruh jednu báseň o hudlickém Frandříškovi. Branislav prožíval dětství a mládí v Počaplech, odkud je do Hudlic jen přes dvě vesnice, a okolí i jeho sociální protiklady znal důvěrně.

Jakkoli byl život Františka Řeřichy a jeho druhů slavný, určitě nebyl záviděníhodný, neboť museli vystavovat na obdiv svou malost, aby uhájili holé životy.

Přepsáno z novinového výstřižku "Slavní lidé hudličtí" z roku 1976.